Kronika aneb co jsme už prožili

Oslava 300. schůzky

V pátek jsme dorazili ke klubovně s velikým nadšením, dnes je zvláštní den. Užijeme si večer a budeme oslavovat až do druhého dne odpoledne. Po 17h. vyrážíme směr bazén. Ve vodě je prima a není tu ani moc lidí. Jezdíme po tobogánu, skáčeme do vody, děláme kotrmelce, hrajeme na podvodní babu, dáváme si závody kdo dýl vydrží pod vodou apod. Po vyřádění ve vodě a pořádném gáblíku v kiosku bazénu na nás venku čekají hry. Klubovnu osvětlují jen mihotavé plamínky svíček a je uprostřed veliká krabice, asi dárek pro nás ke 300sch. krabice najednou sebou začala škubat. Co v ní asi je? Rychle jdeme ji rozbalit. „Bafffff….“, ozve se z krabice a „uááááá“ se ozve z klubovny. Něco na nás vyskočilo. Byl to Jarus v kroji a se širokým úsměvem ve tváři. Ptal se nás jak se máme, jak oslavujeme apod. Taky se na nás přišla podívat Hanka s Ondrou který byl nemocný, ale přijít o oslavu mu bylo líto. Tak nám upekli dort, ten byl dobrý. Po té co odešli jsme se pustili ještě do chipsů a tyčinek a prostě všech našich zásob na oslavu. Vyprávíme si vtipy, posloucháme písničky a malujeme barvičkami na sklo různé motivy. Za chvilku se fólie plní různými vlky, písmeny, vločkami, medvědy, prostě každý nakreslil něco. To budou mít maminky doma radost co jsme jim hezkého namalovali. Obrázky necháme na stole a jdeme na zem hrát bang, v půlce hry  najednou Čtvrtka povídá, že bychom měli jít dát obrázky ufonů (na schůzce nám nechali indicie a my měli nakreslit jak asi ufoni vypadají. Podle indicii měli 3 nohy, parohy, peří, zobák, svítili, měli tykadla a plno dalších zvláštních věcí. Tak jsme jim právě na oslavě 300 schůzky měli donést naše výtvory. Mimozemšťany velmi zajímá jak si myslí že vypadají. Třeba je venku potkáme, kdo ví. Po vrácení z venku na nás čeká další dort, sfoukáváme svíčky a něco si přejeme, pak si jdeme vzít aktivity. Hrajeme všichni dohromady a je to zábava, ale některým se už zavírají oči, tak si pustíme pohádku Princezna ze mlejna, mladší u toho usínají a ti co vydrželi chtěli pustit parodii na spidermana, tak jsme i my u toho usnuli.jediné co je po chvíli slyšet klubovnou je tiché oddechování a chrápání některých z nás a taky škrábání osmáků v akvárku. Ještě za tmy nás nemilosrdně budí budík ohlašující že máme vstávat. Venku je krásně a po vydatné snídani se vydáváme na výpravu podle značek. Cestou máme plno úkolů i otázek. Opakujeme si zákon, slib, pravidla smečky a procvičujeme své tělo. Lezeme přes různé překážky, jdeme cestou, necestou, lesem, polem, hledáme vzkazy a upalujeme dál. Konečně máme před sebou poslední dopis, je zahrabán v zemi, ale ať hrabáme jak chceme tak ho ne a ne najít. Co dál? Bez dopisu nevíme cestu? Neposilníme se na to? Ne, nejdříve musíme zjistit kudy dál a opravdu o kousek dál je na zemi šipka určující směr a pak i poslední úkol. Máme napsat k čemu se používá šátek. Kdo to splní může se vydat na paintballové hřiště a nasvačit se. Po zemi je spousta kuliček. Které (střílíme – to zní, jako kdybychom měli s sebou zbraně na paitball J) do překážek a nechávají za sebou hezkou barevnou stopu. Pomalu se musíme vydat na cestu k domovu. A je zapomněli jsme ještě na společnou fotku. Tak šup do kroje ať máme vzpomínku.a pak už honem domů všem povyprávět co jsme právě prožili.  Do dalších 300 schůzek se těší vlčata Oregonu – Šedá smečka

Tábor 2010 Dubá na Mlejnku

Tak máme za sebou náš tábor, někteří z nás úspěšne dokončili nováčkovskou zkoušku a složili Slib vlčat. celý tábor trval 17 dní a byl plný her, zábavy, ale i práce. Pomaháhali jsme při dělání ohně, každé ráno museli vstvávat na rozcvičku, ještě umýt ruce, vyčtit zoubky a můžeme se pustit do snídaně. Po nástupu jsme vždy měli program plný různých věcí (chodili na dříví, hráli hry, plnili stezky, pomáhali v kuchyni, byli ve vodě....) pak sváča a zas hurá pokračovat v rozdělané práci. Po výborném obědě jsme odpočívali a pak zas zábava.     my jako veliký kluci jsme pomáhali i v noci. Měli jsme hlídky a pečlivě kontrolovali každého aby k nám nepřišel někdo kdo by nám mohl ublížit. Všichni jsme to zvládli znamenitě.                                                                                                                                          Někdy jsme vyrazili na výlet, ráno snídaně, nástup, sváča a můžeme jít.                                 Učili jsme se poznávat přírodu, jít podle turistyckých značek, pomáhat, vařit, bránit se proti zlým lidem, plavat, vyráběli jsem lodičky.....tak příští rok zas

Oslavy výročí 20 let oddílu  19-21.3.2010

celý víkend se oslavovalo....pátek 19.3

v pátek jsme se sešli v 17 před klubouvnou s celým oddílem, se všmi členy. Vypravili jsme se ke gymnáziu, kde jsme chtěli zhotovit památnou fotku našeho oddílu. snažli jsme se všichni vměstnat do objektivu, no dalo nám to zabrat. Ale nakonec se povedlo, jsme na fotce. Památka na x let uchovaná. Pak jsme byli v klubovne přes noc. užili jsme si spoustu zábavy.

sobota 20.3

Hned od rána jsme byli na nohou. vše vypuklo hned po probuzení, po vydatbé snídani a trošku úklidu už jsme vyráželi na výpravu. Kdoví kam nán 1/4 dovede. ze začátku jsme šli s meděvdama k mostu kde jsme hráli hru. snažili jsme se za určený čas donést kámen co nejdále a ještě se stihnout vrátit.měli jsme na to asi 30 sec. na dalším úseku jsem se odpojili od medvedu, slyšeli jsme za sebou jaruse, asi nam chtěl snist svačinu, tak rychle pryč a hlavně potichu. na pískovně máme sváču a další hry (na schovku, bojovku). ale už je pomalu čas se vratit do klubovny, ještě něco skočit nakoupit a muzeme vyrazit zpět. jo a celou cestu máme na ostatni schovavt kolicky,, je to sranda.

v klubovně se snžíme trošku zkulturnit, oblékáme si kroje a jdeme zas ke gymnáziu. Máme tam prý sázet oddílový strom Gingo pod který jarus zzakopal nerezovou schránku s tou fotkou kteorou jsem fotili včera. zazpíváme si písničky a popřejem stromečku hodně štěstí a zdraví, také křtíme knížku o historii oddílu.

pak zas vyrážíme na cetu, jdem vařit. cetou na pískovnu si všimneme že nás stopují starší skauti, vymysleli jsme lest, schováme se jim a pak budeme stopovat my je. Nevšimli si nás po celou dobu cesty, umíme se maskovat. na pískovně se rozprcháváme abysme sehnali co nejvíce dřeva na oheň. za chvilku už krásně hoří a my začínáme s vařením. porota hodnotí naše výtvory, ale náš dort (téma bylo: Sluníčko) byl vynikající. pak hrajeme hry, učíme se a pomalu se stmívá. jakmile sluníčko zapadne za obzor čeká na nás překvapení. vypuštíme létající přání, vypadá to jako horkovzdušný balon naplněný vzduchem, ale mnohem menší. vidíme jak se v dálce zmenšují. najednou se vsude začnou rozhléhat rány a je chvílema světlo jako za dne. na hoře nad námi je ohňostroj, ten je nádherný. ale už je moc hodin a jsme dost unavený. tak tedy si sbalit věci a vyrazit směr klubovna, kde na nás čekají maminky.

neděle 21.3

ráno jsme zas čilý. těšíme se na pokračování oslavy. 11 máme pizzu k obědu ale pak jdme ven s Mikem a dalšími staršími kluky abysme si mohly zahrát nějaký kry. po návratu na nás čekalo další překvapení, mezitím co jsme byli venku se klubovna změnila.  všude byly balonky, plno jidla a byl tam i dort. tak tedy vzhuru do dalších let.

Zimní výprava 2010

Na posledním záchytném bodu civilizace jsme doplnili nezbytné zásoby vyvážené stravy (čipsy, čokoládu a oplatky). Cestou z civilizace několikrát zavyl polární vlk, a to už jsme věděli, že to bude hustý. A taky bylo.

Cestou nekonečnou sněžnou plání si Ondrášek všimnul, že někde ztratil botu. Byla to tragická událost, na kterou jsme se nevydrželi dívat, a tak jsme šli raději pozorovat srny. Když Ondrášek obul rezervu v podobě ponožky, mohli jsme slavnostně vyrazit dál.
Prozkoumali jsme jeskyni obydlenou bezdomovcem, potkali jsme polárního dvouhlavého koně, na kterém nebylo celkem nic divného až na dva ocasy a 8 nohou. Cestou kolem hřbitova Ondrášek pronesl památnou větu: „Tady poměrně nikdo nebydlí.“
Po drobných tisícikilometrových procházkách kolem cíle jsme nečekaně došli přesně na místo, které jsme před hodinou opustili. Nalámali jsme syrové, hnusné ale zato pořádně mokré klacky na oheň. Ten nám na třetí krabičku sirek konečně vzplanul. Klíšťa vytrvale pokračoval ve výrobě děr ve svých kalhotách a v kácení lesa, ale nakonec zvítězil v boji o vlajku smečky.
Na zpáteční cestě jsme objevili dům v koruně stromu a Vřískot pravil "fuj to je hnusnej barák, tady určitě bydlí nějakej BOLDERÁŘ". Vítek s Dejvem mezitím propadli bratrovražednému boji, ale nejvíc to odnesl Jarus. Dostal to vločkou do batohu. Pak jsme ještě stihli zdemolovat jedno iglú, což zaplatil Dejv hlavou, (ztratil tam čepici). Ondrášek pro změnu čím dál víc ztrácel kalhotky.
Viděli jsme pětikulky (čtyřkolky), na kterých jsme si chtěli zajezdit, tak jsme na ně začali házet tvrdý sněhový koule, ale ani potom nás nechtěli svést.
U hrobečku jsme zůstali pár minut a chtěli zapálit svíčku,ale sirky byly zasněžené hluboko v Jarusově kapse. Objevili jsme ještě ohromnou hromadu dřeva, do který jsme se zavrtali jako červotoči, pozřeli jsme vyváženou stravu - Miňonky - a směřovali ke klubovně. Cestou přistála Ivovi na hlavě velká koule, vypadal jako kohout a to už mu zůstalo jako přezdívka.
Výprava dopadla výborně, jen po příchodu do klubovny Klíšťa konečně zmrznul.               (vlčata)

Výprava do světa čokolády (3-4.10.2008)

Sešli jsme se v 17h. u klubovny a čekaly co se bude dít dál. V klubovně jsme si zahájili a pak už jsme si hráli různé hry, kterými jsem si procvičovali třeba rychlost, postřeh, a taky jsme se dost nasmáli. No vlastně nejdříve jsme si zahráli uvítačku, protože mezi námi byli i světlušky, tak aby jsme se poznali a zopakovali si jména všech. Když v tom někdo zaklepal na okno, byl to Buff zapomněl si tu prý mobil a boty, tak jsme mu to pomohli najít a on spokojeně odešel. Pak jsme hráli vydro sedni, hraje se to stejně jako vlče sedni, jen se tam dává jiné slovo. Poté jsme letěli ven , kde na nás čekala další hra, tentokrát na draka s myškou, po vrácení do klubovny se zhaslo a my měli poslepu nakreslit klubovnu, nebo Jaruse,(vznikli docela zajímavé obrazce, protože každý z nás nakreslil jen kousek) byla to legrace, ale potom jsme hráli UNO, či Bang a dostávali jsme za to body. Už se setmělo, ale my jdeme ještě ven, do lesíka kde si zahrajeme bojovku a taky si povídáme proč a jak se třídí odpad a jak je to s odpadky v lese. Když najednou se z klubovny ozvala strašná rána, okamžitě se tam běžíme povídat a co nespatříme? Na stole jsou rozmístěné svíčky a u nich čokoláda. Každý dostaneme kousek a je nám fajn, Jarus vytáhl kytaru a hraje nám různé melodie a my hádáme co je to za písničky např. pat a mat, pohádky z mechu a kapradí,…. Pak nám taky Jarus vypráví o nějakém pánu který kdysi kradl a jak byl za to potrestán a taky si povídáme o popravě 27 českých pánů v Praze. Poté si zpíváme, ale už je dost hodin tak usínáme.
Ráno je v 8h. budíček hned si dáváme rozcvičku, nasnídáme se a venku se snažíme chytit Jaruse a opravdu Tomášovi se to podařilo. Tak ještě trochu poklidíme a letíme na autobus aby nám neujel. Cesta v autobuse byla poklidná povídáme si o všem možném i nemožném. V Praze Holešovicích nám Čtvrtka připomíná, jak se máme zachovat když se ztratíme, no prostě bezpečnostní pravidla. Pak už jen chytit metro a můžeme frčet dál. Na Staroměstským náměstí máme svačinu, hraje nám k tomu nějaká kapela, posléze se dozvídáme že je to něco k volbám, tak si toho moc nevšímáme, kolem nás prošel divný chlap všichni si myslíme že je to policajt má pouta, ale i maskáče. Ale už dost lelkování, vyrážíme na další cestu, podíváme se k Orloji a taky na místo kde byli popraveni čeští páni. Ještě se mrkneme na radnici a na věž a už nám Čtvrtka ukazuje další cestu, jdeme mezi haldou lidí a najednou…
zastavili jsme před velikým domem a na ceduli je napsáno velikými písmem Muzeum Čokolády. V něm se dozvíme plno zajímavých věcí o čokoládě,třeba to že kdysi měla velikou cenu a že platila jako platidlo, za pár zrnek se dalo koupit něco jiného, třeba zlato. Taky se dozvídáme jak čokoláda vlastně vznikla a kde se pěstuje. Dostáváme ochutnat a ještě nám tam předvádí jak se vyrábí (nevíme co to bylo, ale dali nám to pak ochutnat, připomínalo to malé lízátko). Počkat ještě vyfotit.
Tak a už můžeme jít dál. Jdeme zpátky na metro. Jedeme po jezdících schodech a už nastupujeme, ale co to Dejvid se s Vítkem a Trpi nějak zapomněli a nenastoupili s námi. Co teď? Sice je s námi Jarus a Čtvrtka, ale co tamti, proč to nestihli? Tak tedy se rozmýšlíme co dál. Na další zastávce vystoupíme a přemýšlíme, najednou se ztratili i Jarus se Čtvrtkou, achjo, co dál? Naštěstí jsme je našli byli kousek od nás. Nakonec jsme se rozhodli že se pro zbytek vrátíme. Našli jsme je přesně na to místě kde jsme je zanechali, na stejné zastávce, naštěstí se nerozhodli jet za námi, jinak by jsme je mohli hledat taky celý den. Záhy se dozvídáme, že to bylo všechno naplánované, byla to zkouška jestli si doopravdy dokážeme poradit, že byl vybrán Dejvid, jako nejstarší a sním i Trpi (vedoucí) a že tam shodou okolností zůstal i Vítek, to už naplánované nebylo. Měli to pěkně vymyšlené a propracované. Ale protože jsme se všichni zachovali správně, tak jsme se šťastně shledali a můžeme jet dál, nastupujeme do metra, ale tentokrát všichni. Ještě stíháme Macdonald a pak už můžeme vyrazit zpět do Neratovic. Na zastávce zjistíme za jak dlouho nám jede autobus. cestou si povídáme, co kdo dělal a proč.
A už jsme v Neratovicích, ještě jdeme do klubovny, kde si povídáme, zahrajeme si nějakou hru, poklidíme. Dostáváme zbytek čokolády, za to když každý poví co udělal dobrého na této výpravě. Přidává se k nám Stopař který má zpoždění pouhých 24h. Společně si zakončíme a jdeme domů.

PS: (pro rodiče) výprava byla naplánovaná tak aby se každý něco naučil, všichni se dokázali zorientovat v mapě a správně si poradit při ztrátě některých z nás. To ztracení bylo vymyšlené tak aby se ze ztracenou skupinkou zůstal někdo z vedení a nejstarší z dětí, kterému se dá věřit.
Bylo to zajištěné tak aby se neztratili úplně a nikomu se nic nestalo.